PODÍVEJTE SE NA VÝSTAVU KLIDNĚ HNED TEĎ

Tenhle web doprovází výstavu. Můžete si ji prohlédnout posunem doprava →
Velikost snímků a poměr jejich stran upravíte změnou velikosti okna vašeho internetového prohlížeče.

Budapešť – Keleti, 6. září 2015

Začalo to pro mne docela nenápadně. Kamarádka se mne začátkem září zeptala, co si myslím o uprchlících a já odpověděl, že vlastně vůbec nic. Když se ale následující den ukázala příležitost odjet s průběžně se rozpadávající dodávkou plnou narychlo nasbíraných plenek, sušenek a spacáků do Budapešti, už jsem neodolal a s foťákem přisedl.

Budapešť – Keleti, 6. září 2015

Tábor v Bicske počátkem září naplnily stovky mužů, kteří se po dnech čekání na budapešťském nádraží pěšky vypravili na rakouské hranice. Zvolání „Mister, jacket!“ sice za chladných nocí přichází z davu především od chlapů, ale to především kvůli tomu, že děti a ženy se již podařilo dostat do únosného tepla. Mužů byla mezi příchozími v roce 2015 i 2016 právě polovina.

Budapešť – Keleti, 5. září 2015

Po příjezdu na budapešťstké nádraží nám stoupnul adrenalin a rázem jsme měli pocit, že jsme v centru dění. A to byla velká iluze: na světě nyní utíká ze svého domova na 60 milionů lidí. Ozbrojené konflikty tak uvedly do pohybu nejvíce lidí od druhé světové války. Každý 113. člověk na světě je nyní buď uprchlíkem, žadatelem o azyl, nebo osobou nuceně vysídlenou v rámci státu.

Budapešť – Keleti, 5. září 2015

Cesta trvá šest dní, nebo taky šest měsíců. Nemůžete-li zaplatit penězi, často platíte zdravím: na makedonsko-srbské hranici čekali lidé i čtyři dny v ohradách z plotů. Srbové uprchlíky nejdříve vozili na maďarské hranice, posléze do kukuřičných polí k hraničnímu přechodu Tovarnik, poblíž bývalého minového pole a nejčastěji na větrnou hůrku se jménem Bapska.

Budapešť – Keleti, 5. září 2015

Na budapešťském nádraží Keleti to kvůli uprchlíkům ožilo. Ruch ulic, který nezpůsobují auta, ale lidé, známe ve střední Evropě jenom z filmů pro pamětníky. A co je zajímavé, lidí se bojíme víc, než aut. Uprchlíci ze Sýrie, Iráku a Afganistánu jsou přitom oběti, ne strůjci terorismu. Pokud je za potenciální teroristy budeme považovat, skuteční teroristé dosáhli svého.

Budapešť – Keleti, 5. září 2015

Děti se dostávaly do hledáčku mého foťáku poměrně často. I v momentech, kdy byli dospělí vcelku oprávněně frustrovaní, znudění nebo naštvaní, děti stále dokázaly bezprostředně vnímat a prožít, co se kolem nich dělo.

Budapešť – Keleti, 5. září 2015

Solidarita Maďarů byla dojemná. Arabské hospody dovážely k obědu pizzu, lidé rozdávali jablka a housky. Při takové lidské vřelosti se snadno dalo zapomenout na to, že takto rozsáhlý pohyb lidí by měly zajišťovat profesionální státní složky a mezinárodní organizace, ne dobrovolníci často bez tréninku a zkušeností.

Budapešť – Keleti, 6. září 2015

Přátelství nevznikalo jen náhodou a během pár chvil mezi lidmi ze severu a z jihu. Nedostatek všeho, co bylo potřeba, vedl ke spolupráci a k přátelství Němce, Rakušany, Čechy, Slováky, Švýcary, Maďary, Nory, Brity, Švédy či Poláky. Kombinace schopnosti improvizovat „východních“ týmů a pečlivosti týmů ze západu se dokázala popasovat s polními podmínkami.

Bicske, 5. září 2015

Je velmi snadné začít vnímat velkou skupinu jako jednotvárný dav, manipulovatelnou hmotu. Na toto riziko jsme naráželi i při dobrovolnické práci. Uprchlíci jsou ale především lidi. Během těch dní mi došlo, že pro ně tudíž platí to, co platí pro všechny ostatní: budou-li v drsných podmínkách, vyrostou v drsné lidi. Pokud se ale od začátku budou cítit přijatí, nebudou stát stranou.

Vámosszabadi, 10. září 2015

Stát, který se chtěl uprchlíků co nejrychleji zbavit, je autobusy svážel na nedostupné místo v rozpálených polích za Györ. Policie tam zato ochotně asistovala taxikářům, kteří si účtovali i padesát eur za dvanáct kilometrů jízdy po trase autobusů nazpátek do Györu.

Vámosszabadi, 10. září 2015

Maďarské lány sluncem spálené kukuřice připomínaly proměňující se klima Blízkého východu. Souvislost příchodu uprchlíků s naší spotřebou ropy se může zdát nesmyslná. Je to ale právě tak. Dopady změny klimatu totiž nejsou na Zemi rovnoměrně rozložené, oteplují se především póly a již dnes vyprahlé oblasti. Na jižní Moravě už začíná být změna cítit také.

Vámosszabadi, 10. září 2015

Shrnutí 60 výzkumů přesvědčivě dokládá významný vliv změny klimatu na vznik ozbrojených konfliktů. To je případ i toho v Sýrii. Eufrat ztratil v posledních dvou dekádách třetinu svého průtoku a zemědělci se proto začali stěhovat na předměstí. Města narostla od roku 2002 o polovinu. Související nezaměstnanost a chudoba pak uvedly věci a lidi do pohybu.

Vámosszabadi, 10. září 2015

Připadá mi nemístné, že se tolik upozorňovalo na nepořádek v táborech. Když jste na útěku, nemůžete s sebou brát, co už nepotřebujete. A bez košťat se těžko zametá. Řada uprchlíků ale s úklidem na místě běžně pomáhala. Několikrát jsem zažil i smíšenou uprchlicko-dobrovolnickou úklidovou četu. A příjemné bylo, když z policistů spadl odstup a připojili se i oni.

Vámosszabadi, 10. září 2015

Baví mne debaty o tom, jak migrace ohrožuje hodnoty tradiční české rodiny. Z hlediska rovnosti příležitostí se jistě mnozí z přicházejících mají co učit. Ale nemalý kus inspirace možná může přinést i taková pospolitost, v jaké se tu směje Omar a upřeně dívá Obada.

Vámosszabadi, 10. září 2015

Kdo nemá mobil, jako by nežil. Doslova. Informace sice hladového nenasytí a prochladlého nezahřejí, ale přesto zprávy o tom, kde právě jsou a kam mají pokračovat, lidem chyběly nejvíc. Řada z nich měla chytré telefony s mapou jako jedinou součást svého majetku. A ti byli o krok vepředu. Některým ale chyběly i boty.

Vámosszabadi, 10. září 2015

Dopoledne ke mně přišel Syřan s otázkou, zda by se na něco mohla zeptat jeho žena. Výbornou angličtinou se mne pak zeptala, v které zemi bych jí doporučoval pokračovat v doktorátu z biologie.

Röszke, 11. září 2015

Situace byla nepředvídatelná. Za mokrých dní jsme převlékali i děti promodralé od zimy. Celou druhou noc před uzavřením hranic přicházely do tábora stovky lidí, kteří nakonec spali nejen ve skladech a stanech dobrovolníků, ale i mezi brázdami. Proto jsme se rozhodli dezinfikovat a opětovně použít desítky stanů a stovky karimatek. Česká recyklační linka.

Röszke, 11. září 2015

Na otázku z trička odpovídá mafie převaděčů jednoznačně „ano“. Nejen totiž, že účtují za 200 kilometrů cesty i 1400 euro, ale oznámeny byly i případy ozbrojeného násilí a krádeží dětí. Před zavřením hranic sváděli z kolejiště mnoho set lidí, častokrát celé padesátičlenné skupiny. Stálá služba desítek policistů tomu přihlížela po celé týdny.

Röszke, 11. září 2015

Napříč mezi koleje, po kterých imigranti ze Srbska přicházeli, nechali Maďaři několik dní před uzavřením hranic připevnit tři ocelové pruty. Do prutů se posléze měl upevnit vagon, a vytvořit tak v hranici poslední zátku. Mezitím ale o tyto pruty zakoply stovky lidí jdoucích v zástupech v noci i ve dne. Sám jsem viděl dvě zlomené nohy a rozbitou hlavu.

Röszke, 12. září 2015

Letní noci byly mrazivě krásné. Hvězdy se skoro zrcadlily v mlhách a v protisvětle vycházejícím z vojenského tábora byl vidět stín skupinek utíkajících kukuřicí do náruče pašeráckých taxíků. Zástupy uprchlíků nejvíce sílily kolem druhé hodiny ráno, po několikahodinové chůzi železniční tratí od poslední srbské stanice. Ospalost spojovala uprchlíky, policisty i dobrovolníky.

Röszke, 12. září 2015

V rozestupech podél železničního náspu jsme neúspěšně bránili tomu, aby celé skupiny v noci před zavřením hranic scházely z kolejiště do aut převaděčů, kteří je už na srbské straně vyděsili. Pašerácká propaganda ale byla silnější. Od roku 2000 pašeráci převedli do Evropy odhadem 1,27 milionu lidí, kteří jim za to při výpočtu dle obvyklé ceny zaplatili zhruba 15,6 miliardy eur.

Röszke, 12. září 2015

Uprchlíci spali všude, stále to nestačilo. Další místa z očištěných karimatek jsme připravovali u hlavního skladu ve foliovníku. Vedoucí skladu protestovala kvůli myšlence oddělené struktury tábora. Byla doslova ve skleníku. Prudce jsme se pohádali a udělali to proti její vůli. Ve dvě ráno šla spát a stiskli jsme si na rozloučenou ruku tak pevně a vřele, že na to nezapomenu.

Röszke, 12. září 2015

Ve tmě mě oslovilo pět ještě nevousatých čahounů. Ve stručném hovoru jsem jim ukázal cestu a oni mi na oplátku řekli, že jich bylo sedm, ale dva nedoplavali na břeh. Dle statistiky International Organization for Migration zahynulo na světě během útěku od června 2015 do května 2016 celkem 6524 migrantů. Celých 68 % z nich pak v oblasti Středozemního moře.

Röszke, 11. září 2015

Noci, během kterých se většina organizací stahovala do postelí, byly nejnáročnější. Když už se uprchlíci do tábora mezi kukuřičnými poli dostali, byli tak vystrašení z odebírání otisků prstů v Maďarsku nevlídném k uprchlíkům, že každou noc probíhaly zbytečné a zoufalé protesty. Uprchlíci se báli autobusů, nikdo jim totiž neřekl, kam je povezou.

Röszke, 14. září 2015

Maďaři zavřeli hranice o den dříve, než říkali, že je zavřou. Nechali tím v polích tisíce lidí, kteří na to nebyli připravení. A vcelku pochopitelný hněv pak Orbán dobře otočil proti samotným uprchlíkům. Než se tak stalo, na zbývající díru v plotě mířily během posledního dne bez přestání desítky foťáků a kamer. Termín „fotopuška“ nemusí být nadsázkou.

Horgoš, 15. září 2015

Bez zásob a zázemí nemohli uprchlíci na přechodu v Horgoši, který asi nejvíce připomínal vězení, dlouho vydržet v klidu. Státy přitom nyní soutěží v tom, kdo své hranice oplotí rychleji: Řecko postavilo plot v prosinci 2012, Maďarsko a Makedonie na podzim 2015, nyní se přidává Bulharsko a Slovinsko. Jako by bylo možné z oplocené Evropy kázat, aby byl svět otevřený.

Horgoš, 15. září 2015

Výroba mediální reality v praxi. Zajímavý byl často především ten kontext, který se fotoreportérům do záběru nevešel. Akci totiž často vyvažovala nuda, napětí vyvažovalo čekání a horké chvíle vyvažovaly chladné noci. Situace, které byly pro televizní zprávy příliš dlouhé a monotónní, tak zůstávaly na Balkáně. Zatímco s dramatickými momenty v obrazovkách večeřela celá Evropa.

Jamena - Strošinci, 26. září 2015

V polích u vesnice Jamena vysadily srbské autobusy jeden večer na 2300 lidí. Poblíž byl naštěstí nejen pozůstatek bývalého minového pole, ale i složené dříví, díky kterému lidé v chladné noci zcela nepromrzli. Ráno se lidé seřadili k hranici a celý den na místě čekali. Pro Mohammada a jeho ženu Om Mohammad se synem Hilmi to byl sedmý den od útěku ze Sýrie.

Jamena - Strošinci, 26. září 2015

Stošedesáti dobrovolnickým skupinám z celé Evropy rychle došlo, že pokud vlády nezačnou aktivně podmínky uprchlíků na Balkáně řešit, dospěje situace k humanitární katastrofě. Ani po roce od toho, co evropským vládám poslaly otevřený dopis www.EuropeAct.eu, se situace na mnoha místech nelepší, či se přímo zhoršuje. Řecké ani srbské kempy nejsou vyhovující.

Berkasovo - Bapska, 29. září 2015

Čaj jsme mohli vydávat pouze do momentu, kdy to zakázal srbský hygienik. Když pak jedné prochladlé těhotné ženě nechtěli místní lékaři pomoci, donesli jsme ji do provizorní ordinace proti jejich vůli. Respektovat místní úřady byl sice jediný možný způsob, jak na místě zůstat, často to ale znamenalo značné kompromisy. V dobrovolnickém týmu jsme o tom vedli stálé spory.

Berkasovo - Bapska, 10. říjen 2015

Český dobrovolnický tým se po uzavření maďarských hranic přemístil na srbsko-chorvatské pomezí do Bapska, kudy během podzimu denně procházeli téměř všichni uprchlíci. Situace v davu tam často gradovala a dovedla nás k zavedení systému menších skupin, které jsme doprovázeli k hranici, a nebezpečí vznikajícímu u plotu tak většinou zcela předešli.

Přeševo, 4. říjen 2015

Na Balkán jsme jezdili osobními auty – někdy to ale byly i církevní nebo skautské skupiny třeba deseti lidí. Zatímco do Maďarska a Srbska mělo smysl jet i na víkend, v řeckém Eidomeni a na Lesbu dobrovolníci trávili až několik týdnů. Důchodci se tu potkali s manažery, lidé z neziskovek se studenty. Přijely i polní kuchyně od Tří ocásků a skvěle zorganizovaných německých anarchistů.

Přeševo, 4. říjen 2015

Česká republika má dle Eurostatu v Evropské unii 5. nejnižší podíl imigrantů v populaci (3,8 %) a 7. nejnižší podíl žadatelů o azyl v období od června 2015 do května 2016 v poměru k populaci (0,01 %). Zároveň je u nás dle Eurobarometru 4. nejhorší vnímání imigrace (14 %) a 4. nejméně časté přesvědčení, že imigranti naší zemi velmi přispívají (10 %).

Motel Adaševci, 12. listopad 2015

V celém tom kolotoči nářků a úsměvů se snadno zapomínalo na lidi v zázemí, kteří byli pro činnost českého dobrovolnického týmu nepostradatelní. Mezi jinými to pak především byla Katja Mischke z Člověka v tísni a Michaela Guldanova z Človeka v ohrození. Označení Czech Team bylo tedy nepřesné, spolupracovaly s námi desítky Slováků, Němců, místní farníci…

Motel Adaševci, 12. listopad 2015

Zavřený Motel Adaševci začal v listopadu sloužit jako čekárna do Chorvatska. Nám připadl na starost sklad v nezamykatelné garáži. Koupil jsem zámek, a když jsem se trápil s jeho výměnou, z povzdálí mne pozoroval Afgánec v nazouvákách. Nesměle zmínil, že je zámečník. Za minutu měl hotovo a já jsem jen koukal jak tele na nová vrata.

Motel Adaševci, 12. listopad 2015

U makedonských hranic udělali z plotů klece, vždy pro sto lidí čekajících na registraci. Někdy tu čekaly i tisíce lidí několik dní. Vprostřed noci jsem chodil úzkou policejní uličkou a lidem házel oblečení a deky. V jedné kleci mi s vytipováním prochladlých pomáhal syrský lékař, který jim deky podával a pro sebe si nic nenechal. O pár dní později jsme se potkali u chorvatské hranice.

Motel Adaševci, 12. listopad 2015

Po deštivé noci uprchlíci protrhli bariéru a vyšli do chorvatského tábora. Sušili jsme tisíc dek. V odpoledním vedru následujícího dne jiný tisíc lidí neměl co pít. Snažili jsme se je uklidnit, ale vždy, když policisté z čela davu pustili pár lidí, vedlo to k naštvání všech žíznivých. Opět bariéru protrhli a policisté do nich šli s obušky. Rozrazili hlavu asi třináctiletému chlapci. Myslím, že zemřel.

Motel Adaševci, 12. listopad 2015

Podzim byl deštivý. Zato v Sýrii je podle průzkumu 70 % podzemní vody vyčerpané bez možnosti obnovy. Sucho v letech 2006 - 2010 vedlo k tomu, že pastevcům zahynuly až dvě třetiny zvířat. Studie UNCDD a NASA doložily, že sucho v Africe a na Blízkém východě může vyvolat pohyb až 120 milionů lidí. Samotné rozšiřování pouští jich asi vyžene z domovů 60 milionů.

Motel Adaševci, 24. listopad 2015

Bratranec jedné z dobrovolnic nechtěl v Sýrii bojovat a schoval se proto v sadu. Ozbrojenci začali prohledávat strom po stromě, a když utíkal, postřelili jej. Jeho cesta na západ se pak neobešla bez pomoci velké části jeho rodiny, nemohl totiž chodit.

Motel Adaševci, 25. listopad 2015

Na srbsko-chorvatské hranici na nás padla odpovědnost za bezpečný přechod. Tím pádem jsme se museli zajímat i o to, jak se lidé dostanou k nám, a zda rychle odjedou dále. Promluvit s lidmi a dát jim základní zprávy bylo v našich úkolech až za prací, která zmírňovala jejich zimu, žízeň nebo zdravotní nepohodu. A právě proto bylo dobře, že si i toto někteří vzali na starost.

Motel Adaševci, 10. listopad 2015

V urputné snaze lidí dostat se přes hranice se často zrcadlilo zoufalství. Roztrhávání rodin policisty, kteří organizovali autobusy na cestě do Evropy, bylo totiž nesmírně časté. Pokud u sebe všichni z rodiny náhodou neměli mobil, jejich sjednocení může trvat i roky. Několik organizací a desítky dobrovolníků se tak bez přestání věnovalo dohledávání rodičů, dětí a příbuzných.

Motel Adaševci, 16. listopad 2015

Přijíždějící autobusy koordinoval zmocněnec, který byl většinou opilý a na všechny řval. Poté, co se nám podařilo jakžtakž zamezit vznikání davů, poslal autobusy jinam do deště. Postupem času se podmínky i naše role měnily, původní nepřátelství přerostlo do ignorace, ta do respektu, a když jsem odjížděl, tak jsme se na sebe i usmáli.

Berkasovo - Bapska, 10. říjen 2015

Z dobrovolnické skupiny, kterou během prvního roku prošly na tři tisíce lidí, vzešel spolek Pomáháme lidem na útěku. Ten nadále koordinuje českou dobrovolnou pomoc v Řecku, Srbsku a na dalších místech. Více o něm naleznete na webu www.plnu.cz.

Nelze si dělat iluze o tom, že zapojení uprchlíků do společnosti a soužití s nimi je vždy procházka růžovou zahradou. Bavil jsem se o tom v poslední době s mnoha lidmi z různých evropských zemí, kteří v této věci růžové brýle nikdy neměli, anebo je ztratili. Vždy ale měly ty promluvy z jejich strany jasný důraz: třebaže to pro náš stát není lehký úkol, nemůžeme ty lidi přece nechat na holičkách.

Po podzimu, v němž jsem potkal stovky českých dobrovolníků, můžu říct, že růžové brýle nemají ani oni: jsou to prostě lidé, kteří byli pomoci jiným lidem v těžké situaci. To by snad nemělo být ani nic až tak zvláštního a neobvyklého.

Představa toho, že v Česku žili nebo by mohli žít i jiní lidé, přesto pro mnoho z nás není příjemná. Podvědomě nás vede ke stínům potlačené minulosti. V českých poválečných táborech a během odsunu zemřelo přes stopadesát tisíc Němců. Ani po půl století si naplno nedokážeme přiznat, že to byl – přes všechny předchozí válečné hrůzy – neospravedlnitelný zločin. Nicméně pokud budeme neudržitelnou představu o jednom státě jednoho národa držet, bude nám toho unikat skutečně hodně.

Současné bombardování syrských měst totiž jistě není posledním impulsem historie, který žene lidi do pohybu. Přírodní a potažmo politické dopady změny klimatu budou sílit ještě celá desetiletí a spolu s nimi bude pokračovat i vynucená migrace. Pokud se oplotíme, budeme se na zbytek světa dívat přes mříže. Nic jiného se tím ale nezmění. Pokud po vás střílí, nebo se z vašeho ostrova stal korálový útes, přelezete jakýkoliv plot.

Pro Německo, Norsko, či Rakousko je současná migrační situace jistě podobně výrazným tématem, jako v Česku. Tyto země se ale na rozdíl od nás nyní rychle učí, jak žít na světě, který bude – ať už si to přejeme, nebo ne – promíchanější, pestřejší a složitější.

Chce-li Česká republika něco skutečně udělat proti imigraci, mohla by pohnout s dalšími statistikami, v kterých těžko hledáme konkurenci: totiž v míře vývozu zbraní, které padají do rukou diktátorům nebo v míře vypouštění skleníkových plynů. Každému z nás pak evropské statistiky ukazují, že pokud se nechceme přicházejících lidí bát, má to ve valné většině případů jedno jednoduché řešení: totiž začít se s nimi bavit.

Pokud byste si chtěli stáhnout brožuru k výstavě, můžete kliknout sem.
A pokud byste ji chtěli vystavit "tam u vás", napište mi.

A vůbec - možností je spousta a některé z nich jsou zmíněné níže...

1
1
postava-4 postava-1 postava-2 postava-3 postava-5

V zemích, kde není soužití s uprchlíky tabu, nevládne ten druh nedůvěry k jinakosti, jaký zažíváme u nás. Statistiky přesvědčivě ukazují, že ve srovnání evropských zemí patříme k těm s nejmenším podílem migrantů a zároveň jsme k nim téměř bezkonkurenčně odtažití.

České dobrovolnice a dobrovolníky jste přesto mohli a můžete zahlédnout na mnohem více místech, než jen tam, kde jsem měl foťák: v Budapešti, Vámosszabadi, Röszke, Jamena, Preševu, Bapska a Adaševci.

Zprávu o veselém i neveselém putování uprchlíků během podzimu 2015 začalo v Česku šířit na patnáct set lidí, kteří prožili, jak nuzně vypadá přivítání válečných utečenců do Evropy a získali zkušenost s tím, jak jim lze pomoci. Nyní je již takových lidí přes tři tisíce.

Zkušenost jsem si z těchto měsíců odnesl i já, a to jednu ze svých nejsilnějších zkušeností vůbec. Těmito snímky se pokouším o něco z ní podělit.

janskalik

CHCETE BROŽURU?

Vytištěnou brožuru můžete získat na výstavě nebo po domluvě na emailu.
Elektronickou verzi ve formátu .PDF si pak můžete stáhnout zde.

MÁTE ZÁJEM O PUBLIKACI?

Barevná publikace Hranice/Borders představuje výběr tří desítek snímků ze dvou fotografických výstav týkajících se uprchlíků i českých dobrovolníků. Získat ji v tištěné podobě můžete po domluvě na emailu.
Elektronickou verzi ve formátu .PDF si můžete stáhnout tady.

CHCETE VIDĚT VÝSTAVU?

21. 9. 2016 – 4. 11. 2016:
atrium, Fakulta sociálních studií, Joštova 10, Brno

5. 11. 2016 – 8. 12. 2016:
Bistro Bistrá Kráva, Wurmova 5, Olomouc

9. 12. 2016 – 3. 1. 2017:
Reduta, U Reduty 256, Uherské Hradiště

3. 1. 2017 – 4. 2. 2017:
knihovna, Skálovo náměstí 6, Prostějov

13. 3. 2017 – 30. 3. 2017:
kavárna a hospoda Bajkazyl, Dornych 420/2a, Brno

15. 5. 2017 – 30. 7. 2017:
klášterní křížová chodba, České Budějovice

1. 8. 2017 – 20. 9. 2017:
Muzeum Vysočiny, Masarykovo nám. 57, Jihlava

27. 1. 2018 – 25. 2. 2018:
Dům Štěpánka Netolického, Masarykovo nám. 89, Třeboň

CHCETE FOTKU?

Pokud byste si chtěli nějakou fotografii pořídit domů, můžeme se dohodnout na provedení. Můžete zároveň rozhodnout, zda výtěžek půjde na činnost spolku Pomáháme lidem na útěku, nakoupí se za něj nezbytnosti pro uprchlíky, nebo přispěje na náklady výstavy. Ozvat se můžete emailem.

CHCETE SE ZAPOJIT?

Rádi byste pomáhali uprchlíkům, ale nevíte jak? Zkuste web pomocuprchlikum.cz nebo se zapojte do aktivit spolku Pomáháme lidem na útěku. Pokud byste chtěli domluvit ve svém oblíbeném městě nebo na své oblíbené vesnici uvedení výstavy, napište nám email. Nebo prostě pozvěte nějakého svého souseda na kafe…


O AUTOROVI

Jan Skalík pracuje na Katedře environmentálních studií FSS MU. Je autorem dokumentu Nalezeni na ztraceném a provozuje web www.cvaklo.to, který dokumentuje veřejné akce. Během podzimu 2015 se podílel na koordinaci dobrovolníků na Balkáně. Je členem rady spolku Pomáháme lidem na útěku. Tyto stránky vyjadřují jeho stanovisko.